Historie budovy LS /Zajímavosti LS/
HISTORIE BUDOVY LESNÍ SPRÁVY JAVORNÍK čp. 94, 96
čerpáno z historického průzkumu Vlastivědného muzea Jesenicka, který koncem roku 2004 provedla Mgr. Michaela Neubauerová
OBDOBÍ I. - Vincenz Priessnitz
Poprvé se podoba domu čp. 96 objevuje na vyobrazení Javorníku ve 20. letech 19. století. Na vedutě města je dům spodobněn jako honosná klasicistní stavba, odlišná od ostatních objektů v okolí. Podle této i dalších vedut Javorníku stál objekt vždy na okraji města, v části zvané Johannesberg (Jánský vrch).
Dům s velkou zahradou (tehdy čp. 42) získal v roce 1841 světoznámý léčitel z Gräfenberku Vincenz Priessnitz, konkrétně kupní smlouvou z 20. září 1841. Objekt zakoupil od dědiců po Josefu Steidlerovi, velkoobchodníkovi s vínem, za 6 075 zlatých konvenční měny. Dům byl určen pro výchovu nezletilých Priessnitzových dětí, kterým se otec na Gräfenberku nemohl věnovat. V roce 1842 zde ubytoval své děti starší dvou let, tedy dcery Sofii, Terezii, Marii, Annu, Antonii a Karolinu. Dům je zahrnut do Priessnitzova testamentu, závěti, ve které se vypořádal se svými finančními zaležitostmi. Z ní je patrné, že jeho hlavní snahou bylo zabránit rozmělnění majetku mezi potomky a jeho převzetí do nepokrevních rukou, tedy hlavně rukou manželů dcer. Proto ustanovil na dům čp. 42 a další nemovitosti tzv. fideikomisární substituci, tedy jejich převod do rukou manželky a poté nejstaršího z žijících dětí a zákaz prodeje a zadlužení nemovitosti dědici. Volně disponovat s majetkem mohli až potomci jeho dětí, tedy vnoučata.
Po smrti V. Priessnitze 28. listopadu 1851 nabyl testament platnosti a majetek byl podle poslení vůle ohodnocen a předán, nejprve manželce Sofii, poté dětem. Fideikomisní nařízení nebylo v případě domu čp. 42 v Javorníku příliš moudré. Z důvodu nemožnosti objekt prodat či ho zastavit, neměly Priessnitzovy děti důvod ho spravovat či obývat, náklady na jeho údržbu byly příliš vysoké. Dům nebyl využíván a postupně chátral, proto byl na žádost dědiců povolen v roce 1879 soudem jeho prodej. Nemovitost byla prodána 25. října 1879 za 15 600 zlatých velkopodnikateli a majiteli vápenných lomů Antonu Latzelovi z Vápenné. Výnos z prodeje byl uložen na účet státních cenných papírů, který měl být uvolněn až po skončení substituce, tedy po smrti posledního z žijících Priessnitzových dětí.
Litografie malíře Gregera zachycující stav v roce 1833 - 1835, v období před prodejem V. Priessnizovi. Dům LS je největší uprostřed řady domů v úpatí zámku Jánský Vrch.
OBDOBÍ II. - Anton Latzel
Převod vlastnických práv byl vložen do pozemkových knih 1. října roku 1884. Dům byl Latzelům prodán ve zchátralém a dlouhodobě neudržovaném stavu, proto se ho nový majitel rozhodl v letech 1879 - 1881 radikálně přebudovat. Patrně pozdně barokní dům, upravený v 80. letech 18. století, nechal přestavě do dnešní novorenesanční podoby. Vchod byl obrácen do ulice, byla snížena střecha a změnil se vzhled průčelí, oken, vstupního portálu i fasády. Do nik v půčelí byly umístěny sochy, před vstupem vybudováno reprezentačně ztvárněné schodiště s litinovými lampami po jeho bocích, které podtrhlo celkovou symetrii budovy. Nezměnil se půdorys objektu. Autorem přestavby byl pravděpodobně stavitel Karel Schwarzer, jehož jméno se objevuje v zápisech kupní smlouvy z roku 1904, kdy byl dům prodán vratislavskému biskupství. Rok 1881 jako datum dokončení přestavby je doloženo v podobě římských číslic nad domovním vchodem.
Anton Latzel nevlastnil dům dlouho, v roce 1886 v Javorníku zemřel. Dům byl rozdělen na sedminy, které zdědili jeho potomci (celkem sedm dětí a jeden zeť). Do roku 1902 přibyli další podílníci, vnoučata Johann, Marie, Margareta a Josef, kteří dostali už jen osmadvacetinu majetku. 15. srpna 1904 byl dům čp. 42 dědici prodán za 80 000 korun vratislavskému biskupství.
Anton Latzel (1819 - 1886) se svojí ženou Therese, rozenou Gerblich. Byl významný průmyslník v oboru stavebních hmot, potravinářství a dřevařství, majitel velkostatku, bělírny příze a podílníkem v cukrovaru v Bernarticích. Stal se průkopníkem nové metody pálení vápna, v roce 1868 postavil jednu z prvních kruhových pecí v oblasti.
Budova LS vyobrazená vlevo dole, jako starodávné sídlo rodiny Latzelů z Vápenné.
OBDOBÍ III. - Vratislavské biskupství, komorní ředitelství statků a lesů
Koupě domu a následná správa byla řízena nikoliv přímo diecézí, ale jejím nadačním fondem, který se stal podle pozemkových knih i jeho vlastníkem. Cena nemovitosti byla odhadnuta jesenickým stavitelem Alexandrem Nitschem, který vykonával stavební dozor pro celý okres, na 144 952 korun, přesto byla prodejní cena stanovena na 80 000 korun. Koncem roku 1905 byl stavitel Nitsche znovu pověřen odhadnout cenu budovy i jejich nutných oprav a následně je realizovat. Biskupství totiž dům získalo opět ve zchátralém stavu, v roce 1914 byla dokonce prodejní suma 80 000 korun označena jako výrazně nadhodnocená a stav domu byl úředníky ředitelství odhadnut na 50 000 korun.
Po opravách začala budova sloužit výhradně pro potřeby samotného komorního ředitelství statků a lesů, 1. poschodí bylo vyčleněno kancelářím úředníků, uprostřed byl vybudován velký konferenční sál a přízemí bylo adaptováno na byt ředitele. Nebylo zapomenuto ani na hostinské pokoje a přepychové sociální zařízení s kuchyněmi. Na severní straně navazoval na hlavní budovu průchozí trakt a hospodářská část, kde byly umístěny prádelny, služební místnosti, stáje pro koně a garáže, uprostřed byl do ulice otevřen prostorný vjezd.
Na tuto hospodářskou část byl napojen objekt čp. 41, rohový jednoposchoďový dům s nájemními byty. Směrem do zahrady byly k domu připojeny kůlny a vyhřívané skleníky. Zbytek pozemku tvořila rozlehlá zahrada s kašnami a okrasný park. Toto půdorysné členění bylo zachováno až na drobné úpravy dodnes. Kdy přesně byla k hlavní budově přistavěna budova čp. 41 (dnešní nájemní byt a kanceláře) není zatím známo. V dobovém dokumentu z roku 1900 byl objekt čp. 41 označen za zbouraný. Existuje doměnka, že k odkoupení pozemku a nové výstavbě došlo někdy mezi léty 1905-1910, kdy biskupství uskutečnilo velké opravy a přestavby obou domů. V roce 1936 došlo k dalším výrazným úpravám, a to hlavně hospodářských částí domů čp. 41 a 42. Byly dostavěny nové garáže, adaptovány staré hospodářské a sociální prostory a přestavěny kanceláře. Projektovými a realizačními pracemi celé úpravy a adaptace budov byl pověřen významný javornický stavitel Herbert Utner.
Dům čp. 42 byl těžce poškozen v posledních dnech II. světové války výbuchem granátu. v letech 1945-1948 byl biskupský majtek veden národními správci dosazených národími výbory, s krátkým intermezzem, kdy jmění spravovala apoštolská administratura v Českém Těšíně. V letech 1949-1950 byl podle pozemkové reformy majetek biskupství konfiskován. V následujícím období (asi do roku 1953) byla likvidace komorního ředitelství Jánský Vrch v Javorníku a úplné vyvlastnění pozemkového majetku československé části vratislavského biskupství dokončeno.
Pohled na hlavní budovu komorního ředitelství vratislavského biskupství směrem z centra města
OBDOBÍ IV: - Severomoravské státní lesy Krnov, Lesní závod Javorník
Biskupské lesy byly převzaty podnikem Československé státní lesy a statky 1. září 1948, někdy v letech 1949-1950 byly vyvlastněny i důmy č.p. 42, 41 a vlastnická práva byla ministerstvem lesů a dřevařského průmyslu převedena na československý stát, konkrétně na Jesenický lesní průmysl, n.p. Jeseník a dále pak na Severomoravské státní lesy Krnov, které dům vlastnili a spravovaly až do roku 1992.
V průběhu jejich hospodařeni vzniklo v areálu obou objektů (přečíslovaných na 94 a 96) středislo služeb, dopravy a kanceláře pro hlavní administrativu a THP závodu. Ve dvorní části byly přistaveny další nové garáže, sociální zařízení se šatnami a chladírna zvěřiny. V tomto období bylo také vybudováno 5 nových bytů (tři vznikly rozdělením bývalého ředitelského bytu v přízemí) pro zaměstnance a upraveny kancelářské prostory. Dále bylo vybudováno ústřední topení s centrální kotelnou na uhlí v hlavní budově, proběhla částečná plynofikace bytů, byla opravena fasáda ze strany od hlavní cesty a byl zrušen vjezd do dvora z hlavní silnice (zde byla vybudována nová chladírna zvěřiny). Zmenšila se i veilkost parku, ze kterého se ukrojily pozemky pro výstavbu bytových domů pro zaměstanance lesů.
OBDOBÍ V. - Lesy České republiky s.p., Lesní správa Javorník
Dne 1.července 1992 došlo k rozdělení státních lesů na Lesy České republiky, s.p. jako vlastníky a správce státního majetku a dále pak na akciové společnosti jako dodavatele pěstebních a těžebních prací v lese. Domy čp. 94 a 96 připadly do správy LČR, s.p. a jsou v ní do dnešní doby, ikdyž jsou oba objekty včetně pozemků zatíženy nevyřešenou církevní restitucí. V průběhu hospodaření LS Javorník došlo k několika stavebním úpravám, zejména vybudování maloobchodní prodejny v přízemí vedlejší buodvy, vybudování nové venkovní i vnitřní kanalizace, úprava dvoru, oprava fasády z dvorní části a zadní části hlavní buodvy.
V roce 1997 došlo ke kompletní plynofikaci a rekonstruckci ÚT v celém objektu, zrušení staré a vybudování nové kotelny na zemní plyn. Od roku 2001 dochází k postupné rekultivaci zbytku parku u hlavní budovy, kde bylo postaveno prkoviště a chodník pro pěší. V roce 2002 byly opraveny a znovu zprovozněny původní litinové lampy na plyn z roku 1905, které jsou na nájezdu k hlavnímu vchodu. Lampy nyní svítí pomocí el. energie, ale to jim neubralo na kráse. Samotný provoz lesní správy obsadil 2 NP hlavní buodvy, zbytek koplexu mimo bytů je pronajímán jako kancelářské a nebytové prostory včetně garáží a skladů místním podikatelů a firmám nebo fyzickým osobám.
Budova lesní správy
