Vážený návštěvníku, Váš prohlížeč nepodporuje nové technologie. Proto se stránky nemusí zobrazit správně a některé části nebudou funkční. Pro správnou funkčnost stránek doporučujeme nainstalovat novější prohlížeč.
0 default

Daněk evropský

(Dama dama)

Popis

Pojmenování: samec-daněk, samice-daněla, mládě-daňče. Výška v kohoutku u daňků je 85 až 110 cm, daněly 75 až 90 cm. Má válcovité tělo, dlouhé běhy a dlouhou kelku. Starší daněk má na krku znatelný ohryzek. Délka těla daňků je 135 až 175 cm, daněly 115 až 140 cm. Ocas je dlouhý 18 až 27 cm. Hmotnost daňka je 40 až 95 kg, daněly 25 až 50 kg. Zbarvení srsti je v létě červenohnědé s bílými skvrnami v podélných řadách, na hřbetě je tmavý pruh, spodek těla žlutobílý od hrudi po obřitek. V zimním zbarvení je skvrnitost většinou málo patrná a na hřbetě převládá šedohnědý nebo černý tón. Barevné odrůdy, jako černá se šedobílým spodkem těla nebo úplně bílá, byly s oblibou chovány v některých oborách. Obřitek daňčí zvěře je smetanově bílý, černě lemovaný. Kelka je vrchu zbarvena temně šedě až černě, na spodu je žlutavě bílá.

Daněk není příliš vytrvalý běžec. Mladá zvěř často při přechodu z chůze do běhu hopsá jako kozy (odráží se všemi čtyřmi běhy najednou). Daněk v říji rochá (hluboké zvuky), daněly i daňčata se ozývají daleko slyšitelným hlasem, který je podobný hrdelnímu zajíkavému pískání. Ze smyslů má daňčí zvěř nejlépe vyvinutý čich, který jí umožňuje včas rozpoznat nebezpečí, vyhledávat potravu, má značný význam v říji a v sociálních vztazích mezi jedinci daňčí populace. Téměř stejně má vyvinutý sluch, poměrně výrazné boltce umožňují směrovou orientaci ke zdroji zvuku. Nejslabším smyslem je zrak, avšak výborně zaznamenává sebemenší pohyb. Daněk je větší, má parohy lopatovitého tvaru a dlouhý na dálku viditelný střapec (prodloužená srst vyrůstající z předkožky, která obklopuje konec penisu - žíly).

Biologie

Našim klimatickým podmínkám se daňčí zvěř velmi dobře přizpůsobila a mimo vysokohorské polohy a zamokřelá místa se jí daří téměř všude. Nejlépe však jí vyhovují podmínky, jaké byly v její původní vlasti (středomoří a jihozápadní Asie): řídké listnaté lesy střídající se s volnými plochami, na kterých se může pastvit. V čistých jehličnatých lesích nenachází dostatek potravy a je nucena vycházet do polí, kde pak působí značné škody na polních kulturách, a to jak pastvou, tak i rozšlapáním a rozválením porostů kulturních rostlin, neboť tam zaléhá i přes den. Na jaře spásá rašící vegetaci, v létě dává přednost lupenatým složkám rostlin, s oblibou přijímá obilí v době mléčné zralosti i dozrálé. Na podzim intenzivně sbírá semena a plody dřevin, keřů i travin a bylin. V zimě okusuje letorosty keřů a dřevin a zbytky suché vegetace. Je aktivní i přes den, ráda se sluní na loukách a pasekách. Tam kde je rušena, mění aktivitu na podvečerní i noční. Po říji se obě pohlaví od sebe oddělí a vytvoří samostatné tlupy, které bývají mnohem početnější než tlupy jelení zvěře. Samotářsky žijí pouze přestárlé nebo nemocné kusy.

Daňčí říje začíná počátkem října a ve druhé polovině října vrcholí, mnohdy se protáhne až do listopadu. Probíhá na oblíbených říjištích, obvykle na volném prostranství nebo ve starých prořídlých porostech. Daňci se v říji ozývají chraptivým rocháním. Na říjišti shromažďuje daněk kolem sebe 6, až 12 daněl, které jsou doprovázeny daňčaty. Často dochází mezi silnými lopatáči k urputným soubojům o tlupy daněl. Při soubojích nedochází k vážným poraněním, časté však je přeražení lodyhy. Při vyrovnaném poměru pohlaví se říje aktivně účastí pouze lopatáči. Mladí daňci říjí pouze pasívně, daněly se naopak aktivně účastní říje již ve druhém kalendářním roce. Daněk se během říje nekaliští, vyhrabává však mělké doliny, kde se chladí. Daněla je těžká 31 až 32 týdnů. Klade převážně v červnu (v květnu asi 12%, v červnu 72% a v červenci až 16%) jedno, někdy i dvě daňčata. Daněla po dobu asi jednoho měsíce intenzivně kojí. Pak se daňčata začínají pastvit, stále jsou však přikrmována mateřským mlékem. Kojení ustává v době říje, ale po říji se obnoví. Pohlavní dospělost se u obou pohlaví dostavuje ve druhém kalendářním roce, tělesná vyspělost však až ve třetím roce. Vrcholu tělesných sil dosahují daňci mezi 8. až 12. rokem, ve volnu se dožívají asi 20 let. Vzorec chrupu je 0.0.3.3 3.1.3.3. Trvalý chrup o 32 zubech (kelce chybějí) je vyvinut ve věku 2,5 roku.

Daněčkům během 6 měsíce dorůstají pučnice, které v prosinci začínají kostnatět, po zimě nasazuje daněček první paroží (špičák bez růží) které vytlouká ve stáří 14 měsíců. Zvlášť dobře založení jedinci nasazují však mnohem dřív (ihned po zkostnatění pučnic) krátké špičky ve tvaru kuželíků, v dubnu až květnu je vytlučou a ihned shodí. Tito daňci pak nasadí jako roční paroží druhé, většinou silného špičáka nebo vařečkáče, shazují pak stejně jako daňci ve stáří dvou let, tj. v červnu následujícího roku. U dobře založených daňků mají druhé, popřípadě třetí parohy znatelnou růži, očník a opěrák, ukončené buď hrotem (šesterák) nebo v horní části s lodyhou rozšířenou až zploštělou, vytvářející malou lopatku, někdy vykrojenou. Toto a další paroží je pat vytloukáno v srpnu až září a shazováno v květnu, u starých daňků i v dubnu. Starším daňkům se tvoří lopaty, vznikající plošným rozšiřováním lodyh nad opěrákem. Podle síly lopaty se rozeznávají lopatkáči a lopatáči. Daněk s třetím parožím má zpravidla tři prsty na lopatce a nazývá se lopatkáč - troják, daněk se čtyřmi prsty se nazývá párák, a s pěti prsty kořenáč, má-li daněk na lopatě šest prstů je teprve lopatáčem, a to buď slabým, nebo silným. První prstovitý výběžek na spodu lopaty, palec, je buď jednoduchý, nebo u vyspělých daňků dělený. Poslední prst na konci lopaty se nazývá hák, bývá vyš a vyvinutý až u starších daňků. Nejlepší paroží má daněk mezi 6. až 10. rokem života. Daněk zpátečník má slabé krajkování na lopatě, které přechází ve zvlněné zakončení. Ve výjimečných případech nasazuje daněk též krátký nadočník (výsadec), a to většinou jen na jednom parohu. Zrůdy paroží se vyskytují velice vzácně (parukáč), daněk bez paroží (holec) nebyl dosud zjištěn. Dospělí daňci mají paroží rozložité, s dlouhými, pravidelně zaúhlenými lodyhami, s dlouhou a širokou lopatou ukončenou prstovitými výsadami, tzv. krajkováním, silným a zatočeným očníkem a opěrákem. Délka lodyh dosahuje 50 až 70 cm, obvod růží až 20 cm, rozloha až 80 cm, hmotnost 2,5 až 4 kg.

Přebarvování probíhá podobně jako u jelení zvěře. Jarní v květnu až v červnu, podzimní pak postupně během září až v říjnu. Nejdříve přebarvují kusy mladší, pak starší a nakonec kusy nemocné.

Rozšíření v ČR

Původně k nám zavedená daňčí zvěř byla až do devatenáctého století chována výlučně v oborách (Hluboká, Lány, Žehušice, Opočno, Jabkenice, Březka, Veltrusy, Hukvaldy, Náměšť aj.). O počátcích chovu daňka u nás chybějí přesné zprávy. První zmínka pochází z roku 1465 z Podivice n aVaškovsku. Od roku 1548 byli daňci prokazatelně chováni v pražské Královské oboře ve Stromovce a při přemnožení byli vypuštěni i do volnosti, kde dlouho nepřežili.

Zdroj:
MYSLIVOST, Miloslav Vach a kolektiv, nakladatelství Silvestris 1999

Úvod Lesní správa Vodňany Obora Sedlice

Najdete nás na:

RSS Tiskové zprávyeČasopis Lesu zdarFacebook LČR, s.p.

Kontakty:

Lesy České republiky, s. p
Přemyslova 1106/19, Nový Hradec Králové, 500 08 Hradec Králové
Tel.: +420 956 999 111
Fax: +420 495 262 391
e-mail: lesycr@lesycr.cz

Vytisknout stránky

Copyright © 2012 Lesy České republiky, s. p.