Vážený návštěvníku, Váš prohlížeč nepodporuje nové technologie. Proto se stránky nemusí zobrazit správně a některé části nebudou funkční. Pro správnou funkčnost stránek doporučujeme nainstalovat novější prohlížeč.
0 default

Prase divoké

(Sus scrofa)

Popis

Pojmenování: samec-kňour, samice bachyně, mládě-sele. Selata do 31. března následujícího roku jsou letošáci, potom lončáci. Kňour ve třetím roce života je sekáč, později silný, kapitální nebo hlavní kňour. Výška v kohoutku u kňoura 90-115 cm, u bachyně 70-95 cm. Hmotnost kňoura se pohybuje od 95 až do 160 kg, bachyně 70 až 110 kg. Tělo je porostlé štětinami (osinami), na hřbetní straně delšími (zejména v zimě, kdy tvoří tzv. hřeben), tuhými a pružnými, na konci rozštěpenými. Dospělý kňour bývá světlejší než bachyně, která mívá matně černou barvu srsti. Selata jsou podélně pruhovaná, kde se střídá v podélných pruzích šedohnědá se světle zlatohnědou srstí.

Dokáže se velmi rychle pohybovat a je schopen vytrvale a dlouho běžet. Velmi dobře plave i na delší vzdálenosti. Kňour chrochtá, když sbírá jadrné krmivo mlaská, v nebezpečí zbraněmi (zuby) klektá. Bachyně má podobné projevy při ohrožení. Selata kvičí. Má velmi dobře vyvinutý čich a sluch, zrak je slabší. Je velmi dobře ostražitý. Kňour má dlouhé zbraně, které zřetelně nadzvedávají horní pysk. Háky (špičáky) u bachyně jsou krátké, horní pysk téměř nenadzvedávají. Hlava bachyně se zdá být protáhlejší.

Biologie

S černou zvěří se dnes setkáváme téměř všude, nejvíce jí však vyhovují lesy lužní a rozlehlejší lesy, sousedící s polními kulturami. Nejvíce se zdržuje ve smíšených, popřípadě listnatých lesích s příměsí dubu a buku. Vyhledává místa s bahnisky, kde se kaliští (válí se v bahně, aby se mu nalepilo na osiny, a po zaschnutí ho sedře z osin i s kožními parazity) od jara do zimy, a kde nachází dostatek stromů, o které se ráda otírá (drbe) a na stromech zůstává bahno z kaliště (malovánky, otěrky, otěrkové stromy, drbiště). K odpočinku vyhledává husté mlaziny a v letním období rozsáhlé kultury obilí a v pozdějším létě i kukuřici. Je všežravec, živí se rozmanitou potravou od živočišné po rostlinnou. Nejraději vyhledává plody lesních dřevin jako žaludy, bukvice, kaštany, dále obiloviny (brambory, řepu, topinambury), kořeny různých bylin a kapradin, nepohrdne však ani hmyzem, obojživelníky, plazy, sebere i násadu a mláďata ptáků hnízdících na zemi, drobné hlodavce, mláďata zvěře až po srnčata i staré mršiny.

Po většinu roku žije ve větších tlupách různého pohlaví a stáří a pouze starší kňouři, někdy i nevodící bachyně a kusy nemocné, žijí samotářsky. Není vzácným jevem, že se bachyně ujme opuštěných selat.

V současných podmínkách je převážně nočním živočichem, který vychází na žír za světla pouze v odlehlých místech, kde není rušen. Jinak je přes den zavláčený (zalehlý) v kotlinách v hustých porostech.

Páření (chrutí) probíhá tak, že k tlupám bachyní se připojují kňouři. Pokud k tlupám bachyní přijdou stejně silní kňouři, urputně mezi sebou bojují. Slabší před silným kňourem uteče. Chrutí začíná pravidelně v listopadu a trvá přes celý prosinec až do ledna (bachyně může však být oplozena i v létě). Chrutí se zúčastní zpravidla kusy staršího jednoho roku, avšak není výjimkou, že se ho zúčastní i letošáci, zejména bachyňky (k tomu dochází všude tam, kde je narušená věková skladba populace). Bachyně je plná 16 až 17 týdnů. Selata jsou kladena (metána) od března (někdy již koncem ledna a v únoru) do konce května a není neobvyklé setkat se s metáním téměř po celý rok zejména tam, kde byla narušena sociální skladba populace. Bachyně má 4 až 8, ale i 12 selat. Starší bachyně mívají pravidelně více selat než bachyně mladé. Bachyně pečuje o selata (podle povětrnostních podmínek) 14 dnů v zálehu vystlaném mechem, suchou travou a chvojím, kde je kojí a pečlivě ochraňuje. V případě nebezpečí zaútočí i na člověka. Potom selata s bachyní opouštějí záleh a jsou kojena asi 2 měsíce. Po odstavení se zdržují s bachyní až do příštího metání, kdy je bachyně od sebe odežene. Letošáci i lončáci jedné bachyně zůstávají pohromadě v okolí místa zrození, pokud odtud nejsou starší zvěří vytlačeni. Tělesně dospívají v 3. až 4. roce, tedy mnohem později, než dosáhnou pohlavní dospělosti. Kňourek je pohlavně dospělý v 8. až 11. měsíci a bachyňka v 6. až 8. měsíci. Vzorec chrupu je 3.1.4.3 3.1.4.3. Trvalý chrup se všemi stoličkami (44 zubů) je dokončen ve stáří 21 a 21 měsíců (někdy i později). Spičáky kňoura v horní čelisti jsou klektáky, ve spodní čelisti jsou páráky a dohromady se nazývají zbraně. Špičáky bachyně se zvlášť nepojmenovávají a souhrnně se nazývají háky.

Zvěř přebarvuje na jaře od konce května do poloviny června, kňouři s nevodícími bachyněmi přebarvují dříve než vodící bachyně. Podzimní přebarvování probíhá téměř nezřetelně od začátku září do konce října.

Rozšíření v ČR

V českých zemích je zvěří původní, avšak koncem 18. století byla ve volných honitbách vystřílena (podle nařízení Marie Terezie z roku 1770 a Josefa II. z roku 1786) a směla se chovat pouze v oborách. Po druhé světové válce se zvolna dostala do volných honiteb (únik z obory, hlavně však migrace z Polska, Německa a karpatské oblasti).

Zdroj:
MYSLIVOST, Miloslav Vach a kolektiv, nakladatelství Silvestris 1999

Úvod Lesní správa Vodňany Obora Sedlice

Najdete nás na:

RSS Tiskové zprávyeČasopis Lesu zdarFacebook LČR, s.p.

Kontakty:

Lesy České republiky, s. p
Přemyslova 1106/19, Nový Hradec Králové, 500 08 Hradec Králové
Tel.: +420 956 999 111
Fax: +420 495 262 391
e-mail: lesycr@lesycr.cz

Vytisknout stránky

Copyright © 2012 Lesy České republiky, s. p.