Mám ráda ticho. To ticho, které můžu poslouchat. Mám ráda chvíle, které přetrvají. Mám ráda les. Náš les.
Poslouchám, vdechuji zhluboka a dívám se. Těch barev a tvarů v nekonečném souznění. Podívám se blíž, ještě blíž, kolik je života na každé větvičce, stéblu, jehličí. Podívejme se, maličký brouček, jde si svou cestičkou mezi stébly. Jak to, že se nebojí, jak to že se neztratí? Ví docela jistě, kam jde.
A já najednou také vím. Vím, že se neztratím. Neztratím se na pěšince v lese. Neztratím se ani v tom širém, složitém světě, kde nic není, jak se zdá.
Šťastnou cestu a děkuji, broučku. Už také běžím, odnáším si kousek ticha, kousek lesa. Tu chvilku, která přetrvá ve mně. Děkuji za les.
Text a grafika: Dagmar Kalina